1. Přání a osobní zapojení do rehabilitačního programu
Motivace člověka po traumatickém poranění mozku a jeho rodiny je prvním a rozhodujícím faktorem úspěchu. Nicméně to není jednoduché. Pacient se bude muset vzdát, ve většině případů, dřívějšího postavení, dřívějších nadějí. Navíc bude muset souhlasit s dlouhodobým programem, jehož limity jsou dány ekonomickou situací, malým množstvím programů, dostupností profesionálů, kteří by ho doprovázeli během rehabilitace.
2. Dostatečné uvědomění si a přijetí postižení a s ním souvisejících limitů
Toto kritérium je charakteristické pro lidi po traumatickém poranění mozku, kteří často popírají své obtíže. Postupem času a rehabilitace pravděpodobně dojde ke zlepšení. Člověk se musí naučit žít s postižením.Vyrovnání, můžeme říct “odražení se”, vyžaduje osobní krok, podpořený rodinou, psychologickým a rehabilitačním týmem. Většinou to trvá několik let, než je tohoto dosaženo. A představuje to jeden z nejkrásnějších úspěchů lidského života. Stále slyším pacienta, který mi řekl, že je dnes lepším než byl před nehodou.
3. Dostatečná emocionální stabilita
Toto kritérium může být hlavní překážkou pro zahájení rehabilitace. Je ale pravděpodobné, že, pokud jde o emocionální stabilitu, dojde ke zlepšení. Hlavní překážkou v rehabilitaci osob po traumatickém poranění mozku jsou poruchy nálady a behaviorální problémy, spíše než fyzické a jiné následky. Jak si představit sociální a profesionální rehabilitaci teenagera či mladého člověka, který je popudlivý, dokonce agresivní a přecitlivělý? Odloučení a vyloučení nejsou daleko! Jde opět o dlouhodobou a obtížnou práci na opětovném získání emocionální stability, což zahrnuje “resocioalizaci”. Požaduje to mnoho trpělivosti a pedagogického přístupu od rodiny a profesionálů, postupné ponoření do sociálního prostředí, psychoterapie, někdy dokonce léků.
4. Rodinný partner a profesionální podpora
Jedna z největších šancí, pokud jde o rehabilitaci, souvisí s rodinou, která může být na blízku a pomoct opětovně získat sebedůvěru a překonat izolaci, ve které se člověk často nachází. Užitečná je také přítomnost profesionální podpory během let po opuštění rehabilitačního centra. Více než lékař, u něhož jsou návštěvy méně časté, může pacientovi pomoct psycholog, logopéd. Ti mohou každý týden pomáhat hledat cestu a budoucnost, odpověď na krize a konkrétní potřeby. A souběžně být obklopen profesní sítí, která je zapojena do následné péče o osoby po traumatickém poranění mozku. To je výhoda "case managementu".
5. Opětovné vybudování identity a nového “ega”
Neznamená to žádat od pacienta, aby se vzdal své dřívější identity, své osobnosti před nehodou – to je stále jeho součástí. Jde o to začít získávat dostatečné povědomí a přijetí postižení během dlouhodobé rehabilitace - vytvořit nového člověka, který postupně nalezne závazky založené spíše na jeho silných stránkách než slabostech. To mu umožní sestavit nový a realistický životní projekt. Myslím na čtyřicetiletého člověka, který souhlasil znovu začít pracovat na poloviční úvazek a který se zapojil do pomoci druhým, čehož by před tím nebyl schopen.
Pr. J-L TRUELLE
Service de médecine physique et réadaptation
C.H.U. Raymond-Poincaré
92380 GARCHES
E.mail: jean-luc.truelle@wanadoo.fr
Literatura:
- Ben-Yishay Y., Daniels-Zide E. Examined lives: Outcomes After Holistic Rehabilitation, Rehabilitation psychology, 2000;2:112-129
- Fayada C. Truelle J. L. Les troubles affectifs et comportementaux des adultes traumatisés crâniens graves, La lettre du neurologue, 2004 ;5 :149-150
- Prigatano G. Personal communication,1997
- Tazopoulou E., Truelle J.L, Montreuil M., North P. Quality of life after traumatic brain injury: generic or specific tool ? Qolbi, about 95 cases Acta Neuropsychologica, in press
- Yourcenar M. Mémoires d’Hadrien, Plon ed., Paris,1951
Odkaz: https://www.internationalbrain.org/?q=node/32