Sexualita je rodinná záležitost
Změny v sexuálním chování jsou častým následkem poranění mozku a přináší mnoho problémů profesionálním pracovníkům v zařízeních, rodinám a přátelům. Poranění mozku obecně může narušit způsob, jakým člověk myslí a jedná. Pokud změny ovlivňují sexualitu, může to být velmi nepříjemné pro všechny v bezprostředním okolí.
Všichni jsme sexuální bytosti. Když se ale sexuální chování projevuje v nevhodnou chvíli a/nebo na nevhodném místě, dochází ke stigmatizaci člověka a jeho chování. Je důležité mít na paměti, že nevhodné sexuální chování je pouze „chování“ a mělo by tak být nahlíženo a zvládáno jako každé jiné nechtěné chování. Jestliže je chování vnímáno jinak (třeba i zařazeno do více nepříjemné kategorie), výsledkem často může být jeho posílení. Některé běžné problémy, které zažívají pacienti probouzející se z komatu, mohou zahrnovat doteky na pohlavních orgánech. Toto nevědomé chování by nepochybně mělo být vnímáno ve svém pravém kontextu jako objevující se pudové chování. Mezi další projevy, které jsou běžné u lidí probouzejících se z komatu, patří sací pohyby, skřípání zuby, zívání. Tyto projevy jsou ale často rodinou přijímány jako pozitivní známky.
Později během rehabilitace terapeuti často řeší nevhodné flirtující pokusy, jako jsou pokusy o objetí a políbení. Toto chování se často staví do cesty pokroku. Pracovníci, stejně tak jako rodina a přátelé musí být poučeni o způsobech, jak pracovat s těmito nežádoucími pokusy, zabránit tomu, aby je pacienti používali k získání pozornosti.
Mnohokrát jsem navštívila rehabilitační zařízení, ve kterých jsem byla svědkem, jak se mladí muži pokouší políbit terapeutku během cvičení. Jsem zděšena, když slyším, jak terapeutka reaguje slovy: „Bille, ty jsi takový flirtovník!“ Toto pouze posiluje nežádoucí chování, zatímco Bill by měl být upozorněn na to, že je v tělocvičně, kde má pracovat na své mobilitě, a že jeho nežádoucí pokusy nejsou terapeutce příjemné. Časté připomínání vztahu „zaměstnanci-pacient“ může jednotlivci pomoci lépe kontrolovat základní impulsy ve chvíli, kdy je blízko osobě opačného pohlaví. Zaměstnanci si také musí být více vědomi toho, že pracují s osobou se sníženou schopností vnímání. To, jak jednají v okolí pacienta, je důležité pro udržení pracovního vztahu. Například fyzioterapeutka často pracuje v úzké blízkosti pacienta, může být například rozkročmo postavena nad ním. Pro mladého muže, hospitalizovaného několik měsíců, je celkem přirozené, že si tuto situaci může špatně vyložit, a proto bude možná muset fyzioterapeutka manévr terapeuticky předem vysvětlit. Rodina a přátelé, kteří navštěvují rehabilitační zařízení, by také měli být upozorněni na vliv provokativního oblečení na pacienty, u nichž je nevhodné chování problémem.
Cílovou populací jsou mladí muži ve věku 18-24 let po poranění mozku, kteří jsou na vrcholu své sexuální síly. Většina z nich bude potřebovat pomoc, aby se naučili vhodné způsoby, jak zvládat své sexuální nutkání. To je obzvlášť pravdou v případě, že dojde k poškození frontálních laloků mozku. Sexuální vyjádření je obvykle výsledkem disinhibice, která vytváří řadu nevhodného chování se sexuálním podtextem, například konfabulace, fantazírování, sprosté slovní reakce, svlékání a/nebo masturbace na veřejnosti, impulsivnost a dotýkání se druhých.
Osobní rysy, které nebyly schvalovány před poraněním, mohou být poraněním ještě posíleny a pro pacienta může být obtížné pochopit, kdy došlo ke změně pravidel. Například, vědět, kdy a kde říct lechtivý vtip, může být pro člověka se špatným úsudkem problematické. Pro rodinu je těžké pochopit, že poškození mozku obvykle ovlivní kontrolní mechanismy, které monitorují sofistikovanou úroveň sociálních dovedností. Rodiny jsou tradičně méně tolerantní k tomuto typu chování, než byly před poraněním, protože jsou si více vědomi jeho následků. Zároveň si je osoba po poranění mozku méně vědoma drobných nuancí, má malou schopnost využívat zpětnou vazbu a bude dělat ty samé chyby znova a znova.
V dospělosti mohou změny v sexualitě vést k hypersexualitě nebo hyposexualitě. Hypersexualita je méně častá než hyposexualita. David Collins, pedagog, který je sám zdravotně postižený (poškození mozku a poranění míchy), popisuje hypersexualitu jako macho záležitost, souvisí s pocity nedostatečnosti a ztrátou sebevědomí. Na rozdíl od toho, hyposexualita představuje oslabený zájem o sex, celkový neklid a emoční labilitu.
Na druhé straně mládež má trochu odlišné problémy související se sexualitou. U řady z nich existuje nedostatečné povědomí o svém těle. Dospívání je obdobím vysvětlování a experimentování. Mladí lidé potřebují zvláštní doprovod tímto obdobím tak, aby se cítili v bezpečí při objevování změn těla a pocitů za podpory pečujících rodičů a rádců. Když je nevhodné sexuální chování problémem u člena rodiny, potřebují se ostatní rodinní příslušnici cítit bezpečně před nechtěnými pokusy. To může vyžadovat umístění zámků na dveře k zajištění soukromí u sourozenců. Existuje vzácné onemocnění, které se nazývá předčasná puberta a ke kterému může dojít v důsledku hormonálních změn po poranění mozku. U dětí s tímto onemocněním, které jsou mladší devíti let, dochází k rychlému vývoji sekundárního sexuálního vývoje. V těchto případech je velmi důležitá léčba odborníky, rodiny by si měly být vědomi toho, co onemocnění přináší.
Stejně tak jako u každého problému, který souvisí s vědomím a chováním, je důležité, aby váš člen rodiny měl kontrolu nad těmi aspekty života, u kterých lze očekávat zodpovědné chování. Když je chování nezodpovědné nebo nevhodné, zejména sexuálně nevhodné, musí být přijaty kroky, které pomohou osobě lépe zvládat nebo kompenzovat mezery v sociálních dovednostech.
Aby mohlo dojít k jakékoliv diskusi o sexualitě, musí být rodina otevřena tématu. Následuje několik doporučení, jak dosáhnout vhodných sexuálních postojů v domácím prostředí.
- Všichni členové rodiny jsou si vědomi technik k modifikaci chování a používají je, aby zajistili konzistentní zvládání všeho chování.
- Otevřená diskuse o základních sexuálních otázkách.
- Ujistěte osobu, že sexuální pocity jsou vhodné a povzbuďte vlastní stimulaci, jako způsob jak tyto pocity vyjádřit. Vytvořte ale základní pravidla, která ochrání práva a soukromí druhých, např. stanovte kdy, kde a jak (to, co se dělá za zamčenými dveřmi je přijatelné). Úsilí sdílet informace s ostatními členy rodiny musí být respektováno, veřejné projevy sexuality jsou zakázány, dotýkání druhých bez dovolení je nevhodné a může vést k problémům se zákonem.
- Otevřená diskuse o sexuálně přenosných nemocích, včetně AIDS
- Partneři, kteří znovu vytváří intimitu po té, co jeden z nich prodělal poranění mozku, možná budou hledat podporu od rodinného a manželského poradce obeznámeného s problematikou poranění mozku, jestliže není jejich vtah oboustranně uspokojující. Poškození zásadních kontrolních oblastí mozku často vede ke zhoršení emocionálních reakcí, citu, neschopnosti využívat zpětnou vazbu, fyzické poškození může také vyvolat poúrazové problémy.
Je životně důležité, aby si rodiny byly vědomy toho, že neurologické poranění může vést k nežádoucím změnám, které vyžadují jejich intervenci nezbytnou pro efektivní zvládání. Sexualita je často oblastí, o které se rodině těžko hovoří jak uvnitř rodiny, tak mimo ni. Rodina nicméně musí být otevřena a hovořit bez emocí o jakémkoliv nevhodném chování a obzvláště o problémech souvisejících s nevhodným sexuálním chováním. Pomoc vašemu členovi rodiny kontrolovat sexuálně nevhodné chování vám ušetří nekonečné problémy s nepříjemnými a často nebezpečnými situacemi.
Literatura:
Larkin, M: Reacting to patients with sexual problems. Headlines: Jan/Feb:1992: 6.
Autorka: Carolyn Rocchio, „Family News and Views“ (měsíční publikace „Brain Injury Association“), autorka má syna po poranění mozku, ke kterému došlu při automobilové nehodě v roce 1982, je zakladatelkou „Brain Injury Association“ na Floridě a členkou rady této asociace.
http://www.biausa.org/publications/sexualityisafamily.htm