V článku, který byl publikován v lednovém čísle roku 2009 časopisu “Neuropsychology”, je uvedeno, že kognitivní rehabilitace po vážném poranění mozku nebo cévní mozkové příhodě může pomoci myšlenkovým funkcím v mnoha ohledech stejně jako terapie zaměřená na tělo. Podle uskutečněného výzkumu může nejlépe fungovat léčba, která je uzpůsobena věku, poranění, symptomům a době od poranění.
Výzkumní pracovníci z Univerzity v Jižní Alabamě a Univerzity v Severní Karolíně analyzovali a aktualizovali data z několika stovek studií ke kognitivní rehabilitaci z období 2000–2005. Zahrnuli studie, jejichž vzorky a metody nejvíce podléhaly přísným statistickým metodám, a doložili rozsah, v jakém jednotlivé léčebné postupy zlepšovaly řeč, pozornost, paměť a další kognitivní problémy, ke kterým dochází po získaném poranění mozku (např. po traumatickém poranění mozku, cévní mozkové příhodě).
Metaanalýza zkoumala 97 článků, zahrnujících 115 studovaných léčebných vzorků a 45 kontrolních vzorků. Vzorky dohromady tvořilo 2 014 osob, které podstoupily kognitivní rehabilitaci po poranění mozku, a 870 osob z různých kontrolních podmínek. Výzkumní pracovníci vycházeli ze studie, podle které existuje dostatek důkazů k obecné podpoře používání odlišných léčebných postupů. Nová analýza zdokumentovala rozsah, v jakém typ léčby, její načasování, typ poranění, úroveň uzdravení a věk osoby po poranění mozku ovlivňují šance na úspěch. Cílem bylo vytvořit specifické léčebné pokyny.
Autoři výzkumu nabízejí tyto počáteční léčebné pokyny:
Obecně je lepší začít s léčbou pacientů, jakmile je to možné, spíše než čekat na kompletnější neurologické zotavení.
Dokonce i starším pacientům (55 a více let) může pomoci kognitivní rehabilitace, a to zejména po cévní mozkové příhodě.
Lékaři by se měli zaměřit na přímou rehabilitaci kognitivních funkcí v konkrétních kognitivních oblastech (jako například pozornost, prostorové vidění). Více holistický přístup, nezacílená intervence, se zdá být méně efektivní.
Včasná intervence pomohla především starším lidem po cévní mozkové příhodě s afázií, problémy při vytváření nebo porozumění řeči. Nicméně rehabilitace zaměřená na řeč byla efektivní, i když byla zahájena později.
Rehabilitace zaměřená na pozornost pomohla lidem po poranění mozku a zdálo se, že funguje nejlépe u mladých pacientů méně než rok od poranění. Jednalo se o nejvíce specifickou rehabilitaci, která zlepšovala pouze pozornost.
Rehabilitace prostorového vidění pomohla pacientům po cévní mozkové příhodě s nedostatkem prostorového vidění, neschopností reagovat nebo orientovat se na předměty situované na protilehlé straně k místu poranění. Tato rehabilitace také zlepšovala výkon v dalších kognitivních oblastech.
Trénink paměti nepřinášel jasné výsledky. Stejně tak komplexní léčebné postupy s cílem léčit kognitivní funkce holisticky.
Studie přináší další konkrétní zjištění. Pacienti, u kterých je zahájena léčba do roka od poranění, dosahují lepších výsledků než pacienti, kteří jsou léčeni později. Starší pacienti po cévní mozkové příhodě dosahují větších zlepšení, než mladší pacienti po traumatickém poranění mozku. Nicméně, protože cévní mozkové příhody jsou častější v pozdějším věku a traumatické poranění mozku v mládí, je potřeba dalšího výzkumu k objasnění role věku a typu poranění. V oblasti kognitivní rehabilitace tedy jeden typ léčby nevyhovuje všem. Další výzkum by měl být veden, aby zaplnil mezery v porozumění efektivnosti a optimalizaci podmínek pro konkrétní intervence.
Odkaz:
http://www.neuroskills.com/pr-09cogrehab.shtml