Níže popsaná výzkumná studie zjišťovala, v jaké míře se lidé po poranění mozku vrací do zaměstnání, a jaké jsou prediktory jejich schopnosti udržet si zaměstnání. Předcházející výzkumy uvádí, že lidé po traumatickém poranění mozku mohou zažívat dlouhodobé kognitivní a behaviorální problémy a problémy s mobilitou, což může být překážkou v nalezení a udržení si zaměstnání. Protože tyto výzkumy používaly nekonzistentní výzkumné metody, existuje nedostatek informací o zaměstnanosti a schopnosti udržet si práci u lidí po poranění mozku, které by se mohly zobecnit.
Studie se proto zaměřila na 186 dospělých osob s lehkým až těžkým poraněním mozku, které byly zaměstnány v době poranění. U účastníků výzkumu byl zkoumán stav zaměstnanosti při návštěvách během čtyř let následujících poranění. Výzkumní pracovníci získali informace z lékařských záznamů a prostřednictvím rozhovorů s účastníky výzkumu.
Účastníci byli rozděleni do tří skupin: “stabilně zaměstnaní”, jestliže byli zaměstnáni po dobu tří let od poranění; “nestabilně zaměstnaní”, jestliže byli zaměstnáni v jednom roku nebo ve dvou následujících letech; “nezaměstnaní”, jestliže nebyli po poranění nikdy zaměstnáni.
Výzkumní pracovníci zjistili, že 35% osob bylo zaměstnáno rok po poranění, 37% po dvou letech a 42% po třech nebo čtyřech letech. Po dokončení hodnocení tří po sobě jdoucích let bylo zjištěno, že 34% účastníků bylo stabilně zaměstnáno, 27% nestabilně zaměstnáno a 39% nezaměstnáno. Nezaměstnaní byli nejpravděpodobněji příslušníci etnické minority, bez středoškolského vzdělání, svobodní nebo neuměli řídit auto. U těch, kteří mohli řídit auto, bylo čtyřikrát pravděpodobnější, že budou stabilně zaměstnáni. Dobrým prediktorem pracovní stability v průběhu času byly výsledky dosažené rok po poranění na “Disability Rating Scale” (škála měřící obecné funkční změny během procesu uzdravování a závažnost postižení). Všichni, kteří měli dle škály vážné postižení rok po poranění, byli nezaměstnaní po celé tříleté období.
Uvedená studie zahrnovala větší poměr účastníků s vážným traumatickým poraněním mozku a menší poměr účastníků z etnických menšin. Studie s vyváženějším vzorkem by poskytla informace, které by mohly být zobecněny ke všem osobám po traumatickém poranění mozku.
Výzkumní pracovníci zjistili, že míra zaměstnanosti se postupem času zvyšuje a míra nezaměstnanosti naopak snižuje. 42% účastníků bylo zaměstnáno a 34% stabilně zaměstnáno tři roky po poranění. U osob, které mohly řídit auto a které dle testů (Disability Rating Scale) neměly žádné postižení rok po poranění, bylo více pravděpodobné, že budou stabilně zaměstnané. Nezaměstnaní byli s největší pravděpodobností členové etnické menšiny, bez středoškolského vzdělání, svobodní, bez schopnosti řídit auto a měli vážná postižení.
Studie: Kreutzer, J.S., Marwitz, J.H., Walker, W., Sander, A., Sherer, M., Bogner, J., Fraser, R., & Bushnik, T. (2003). Moderating factors in return to work and job stability after traumatic brain injury. Journal of Head Trauma Rehabilitation, (18), 128-138.
http://www.biausa.org/modelsystems/tbi_ms_51.htm