Traumatické poranění mozku je hlavní příčinou invalidity ve Spojených státech amerických a časté zranění mezi vojáky. Vyšetření a léčba traumatického poranění mozku se obvykle zaměřují na fyzická a kognitivní poškození, přestože psychické poruchy představují významnou příčinu invalidity. Autoři studie spojují vážné psychické poruchy se zhoršenými kognitivními funkcemi, agresí a stavy úzkosti, většími funkčními poruchami, horším zotavováním, vyšší mírou pokusů o sebevraždu a vyššími léčebnými náklady. Existuje nejistota, pokud jde o míru, prediktory a dopady vážné psychické poruchy u osob po traumatickém poranění mozku.

Dr. Bombardier a kolegové vedli studii s cílem určit míru vážné depresivní poruchy během prvního roku po traumatickém poranění mozku. Dále zkoumali prediktory depresivní poruchy, související a souběžně se vyskytující nemoci a vztah mezi depresivní poruchou a kvalitou života. Studie zahrnovala 559 hospitalizovaných dospělých osob s komplikovaným lehkým až těžkým traumatickým poraněním mozku, se kterými byl veden strukturovaný rozhovor během prvního, šestého, osmého, desátého a dvanáctého měsíce od poranění. Deprese a stavy úzkosti byly měřeny v každém uvedeném měsíci pomocí speciálních dotazníků (Patient Health Questionnaire a European Quality of Life measure) v posledním měsíci. Výzkumní pracovníci zjistili, že 297 pacientů z 559 (53,1%) vykazovalo kritéria vážné depresivní poruchy alespoň jednou (míra vážné depresivní poruchy byla osmkrát častější než by se očekává u běžné populace). Autoři studie dodávají, že kvůli neúplným údajům jsou odhady míry a trvání deprese pravděpodobně podhodnocené.

Účastníky výzkumu byli převážně muži zraněni při automobilových nehodách, kteří trpěli komplikovanými lehkými poraněními. Míra vážné depresivní poruchy se pohybovala mezi 31% v prvním měsíci a 21% v šestém měsíci. Nebezpečí vážné depresivní poruchy po traumatickém poranění mozku bylo spojeno se stavem při poranění a před ním (přítomnosti či nepřítomnosti vážné depresivní poruchy), věkem (u osob starších 60 let bylo menší riziko vážné depresivní poruchy než u osob ve věku 18 až 29 let), se závislostí na alkoholu během života.

Osoby s vážnou depresivní poruchou také s větší pravděpodobností vykazovaly další úzkostné poruchy po traumatickém poranění mozku (60% versus 7% k osobám bez depresivních poruch). Pouze 44% osob s vážnou depresivní poruchou využívalo antidepresiva nebo poradenství. Během prvního roku po poranění tyto osoby měly také větší problémy s mobilitou, běžnými aktivitami, bolestí. Vykazovaly nižší kvalitu života ve srovnání s osobami bez depresivních poruch. Výzkumní pracovníci spojují několik rysů vážné depresivní poruchy po traumatickém poranění mozku se možností diagnostiky a následnou léčbou. Řadí sem také skutečnost, že polovina pacientů s depresí byla identifikována do tří měsíců, což vytváří prostor pro včasnou identifikaci, léčbu nebo preventivní úsilí. Pracovníci také uvádí, že osoby po traumatickém poranění mozku zůstávají vystaveni riziku vážné depresivní poruchy během celého roku bez ohledu na to, zda trpěly depresí před poraněním, a že riziko pravděpodobně přetrvává i po uplynutí prvního roku od poranění.

Autoři se domnívají, že ke zlepšení dlouhodobých výsledků po traumatickém poranění mozku, může napomoct systematická integrace služeb na podporu duševního zdraví do standardní péče o osoby po traumatickém poranění mozku. Běhen lůžkové léčby mohou být využity ucelené klinické cesty s cílem zorganizovat včasnou identifikaci, vyhodnocení rizik, diagnostiku a postupy léčby u vážné depresivní poruchy. Systematický screening deprese a protokoly k  léčbě by měly být součástí běžné ambulantní péče. U osob bez běžné léčby by mohly být využívány plánované telefonní rozhovory, screening pomocí internetu nebo jiné metody využívající moderní technologie.

Odkaz:

http://www.neuroskills.com/pr-10depression.shtml