Cílem výzkumu bylo zjistit, jaký vliv má pravidelné poradenství po telefonu a vzdělávání na stav (fungování) osob po traumatickém poranění mozku jeden rok po ukončení lůžkové rehabilitační péče. Předcházející studie ukázaly, že po ukončení lůžkové rehabilitační péče některé osoby po traumatickém poranění mozku a jejich rodiny čelí nedostatku služeb. Mohou mít zkušenost s nedostatkem komunitních rehabilitačních programů, neúplným systémem péče a omezenými finančními zdroji na pokrytí služeb ve vztahu k možné celoživotní péči. Přestože mnoho léčebných programů vzniklo s cílem pomáhat lidem po traumatickém poranění mozku po ukončení lůžkové péče, nedostatek ambulantních léčebných programů v komunitách vzdálených od hlavních lékařských středisek může omezovat přístup ke službám. Některé z těchto problémů mohou být řešeny pomocí poradenství po telefonu, které je již využíváno u osob s jinými diagnózami.
Nedávné výzkumy zjistily, že pravidelné poradenství po telefonu vedlo ke zlepšení výsledků u osob s artritidou, lupusem, srdečním onemocním a depresí. V jedné studii výzkumní pracovníci zjistili, že většina osob se zdravotními problémy svým lékařům nevolá. Nicméně, když pracovníci ze zdravotnictví osloví ty samé osoby, více než 90% z nich má závažné otázky k péči o svou osobu a rekonvalescenci. Poradenství po telefonu u osob po traumatickém poraněním mozku zatím nebylo blíže zkoumáno.
Nový výzkum se proto zaměřil na 171 dospělých osob po traumatickém poranění mozku, které dokončily lůžkovou rehabilitační péči. Účastníci výzkumu žili doma v městských nebo venkovských lokalitách. Byli rozděleni do dvou skupin. Jedna skupina využívala službu poradenství po telefonu a běžnou péči po propuštění ze zdravotnického zařízení. Druhá skupina využívala pouze běžnou péči. Rozhovory po telefonu obsahovaly krátkou motivační konverzaci, poradenství, vzdělávání a doporučení k péči. Obě skupiny byly hodnoceny pomocí standardních metod k měření fungování a kvality života po jednom roce od propuštění.
Výzkumní pracovníci zjistili, že, ti, kteří využívali pravidelné telefonní intervence, vykazovali lepší fungování (stav) a kvalitu osobní pohody (well-being) ve srovnání s těmi, kteří měli pouze běžnou ambulantní péči. Žádné významné rozdíly nebyly zjištěny v oblasti zaměstnanosti a integrace do komunity. 84% navazujících telefonních rozhovorů obsahovalo pouze informace a poradenství, 15% doporučení a u méně než 1% se jednalo o tísňová volání.
U účastníků z etnických menšin nedošlo díky telefonní intervenci ke zlepšení, vykazovali dokonce výsledky, které měly tendenci být horší než výsledky u účastníků z druhé skupiny (bez telefonní intervence). Výzkumní pracovníci tyto výsledky neočekávali a doporučují, aby budoucí studie zohlednily kulturní aspekt.
Výzkum prokázal úspěšné využití pravidelného telefonního poradenství a vzdělávání u osob po traumatickém poranění mozku. Intervence po telefonu je přitom nákladově efektivní a přístupná.
Studie:Bell, K. R., Temkin, N. R., Esselman, P. C., Doctor, J. N., Bomardier, C. H., Fraser, R. T., Hoffman, J. M., Powell, J. M., & Dikmen, S. (2005). The effect of a scheduled telephone intervention on outcome after moderate to severe traumatic brain injury: A randomized trial. Archives of Physical Medicine and Rehabilitation, 86, 851-856.
http://www.biausa.org/modelsystems/tbi_ms_107.htm