Doba je jaká je. S postupujícím časem snad není nikoho, komu by současná pandemie výrazně nezasáhla do života. S přibývajícími zákazy a omezeními rapidně ubývá i příležitostí, kde se odreagovat, potěšit a načerpat síly. To musí uznat i nenapravitelný optimista.
Všichni se snažíme s tímto časem nečasem bojovat. Každý svým způsobem, někdy nám to jde líp, někdy hůř. Přibývá strachů i úzkostí. Mám ráda česká přísloví, pořekadla a přirovnání, alespoň ve východních Čechách (odkud pocházím) se jich urodilo požehnaně. Ne všechna jsou publikovatelná, ale pár z těch klasických mohu bez obav střihnout. Poslouží nám jako oslí můstek k dnešnímu hlavnímu tématu.
Mám pro strach uděláno. Reviduji, zda a co mám uděláno, příp. zda je toho dost uděláno a na jak dlouho. A protože také štěstí přeje připraveným, uděláme si dnes pro strach o trochu víc (do zásoby).
A jak tedy na strach a úzkost?
Silná vůle nám v tomto případě příliš nepomůže. Spíše naopak. Veškerá energie, kterou těmto pokusům budeme věnovat, strach ještě posílí. Je potřeba na to jít chytře, tedy přímo z šedé kůry mozkové:) vyslat signály, které ty úzkostné přelstí, odpoutají pozornost a naplní mysl něčím kultivovanějším.
Posloužit vám může autogenní trénink, modlitba, meditace či plné soustředění na nějaký mentální úkol, který nás plně zaměstná (např. vybavit si jména všech spolužáků z 1. třídy, kolegů z prvního zaměstnání, zarecitovat báseň „Poštovní schránka“ od Jiřího Wolkera…) a pokud bude kolem vás někdo, koho u toho můžete čapnout za ruku a společně poslat veškeré strachy a úzkosti k šípku, je vyhráno.
Autogenní trénink můžete nacvičit za pomoci těchto odkazů:
http://www.dobrapsychiatrie.cz/relaxace/autogenni-trenink
https://www.youtube.com/watch?v=_TEaOy6wCeE
Se jmény spolužáků či kolegů vám asi nepomůžeme, ale s básní Poštovní schránka s radostí.
Poštovní schránka
Jiří Wolker
Doba je jaká je. S postupujícím časem snad není nikoho, komu by současná pandemie výrazně nezasáhla do života. S přibývajícími zákazy a omezeními rapidně ubývá i příležitostí, kde se odreagovat, potěšit a načerpat síly. To musí uznat i nenapravitelný optimista.
Všichni se snažíme s tímto časem nečasem bojovat. Každý svým způsobem, někdy nám to jde líp, někdy hůř. Přibývá strachů i úzkostí. Mám ráda česká přísloví, pořekadla a přirovnání, alespoň ve východních Čechách (odkud pocházím) se jich urodilo požehnaně. Ne všechna jsou publikovatelná, ale pár z těch klasických mohu bez obav střihnout. Poslouží nám jako oslí můstek k dnešnímu hlavnímu tématu.
Mám pro strach uděláno. Reviduji, zda a co mám uděláno, příp. zda je toho dost uděláno a na jak dlouho. A protože také štěstí přeje připraveným, uděláme si dnes pro strach o trochu víc (do zásoby).
A jak tedy na strach a úzkost?
Silná vůle nám v tomto případě příliš nepomůže. Spíše naopak. Veškerá energie, kterou těmto pokusům budeme věnovat, strach ještě posílí. Je potřeba na to jít chytře, tedy přímo z šedé kůry mozkové:) vyslat signály, které ty úzkostné přelstí, odpoutají pozornost a naplní mysl něčím kultivovanějším.
Posloužit vám může autogenní trénink, modlitba, meditace či plné soustředění na nějaký mentální úkol, který nás plně zaměstná (např. vybavit si jména všech spolužáků z 1. třídy, kolegů z prvního zaměstnání, zarecitovat báseň „Poštovní schránka“ od Jiřího Wolkera…) a pokud bude kolem vás někdo, koho u toho můžete čapnout za ruku a společně poslat veškeré strachy a úzkosti k šípku, je vyhráno.
Autogenní trénink můžete nacvičit za pomoci těchto odkazů:
http://www.dobrapsychiatrie.cz/relaxace/autogenni-trenink
https://www.youtube.com/watch?v=_TEaOy6wCeE
Se jmény spolužáků či kolegů vám asi nepomůžeme, ale s básní Poštovní schránka s radostí.
Poštovní schránka
Jiří Wolker
Poštovní schránka na rohu ulice,
to nění kdejaká lecjaká věc.
Kvete modře,
lidé si jí váží velice,
svěřují se jí docela,
Psaníčka do ní házejí ze dvou stran,
z jedné smutná a z druhé veselá.
Psaníčka jsou bílá jako pel
a čekají na vlaky, lodě a člověka,
aby jak čmelák a vítr je do dálek rozesel,
- tam, kde jsou srdce,
blizny červené,
schované v růžovém okvětí.
Když na ně psaní doletí,
narostou na nich plody
sladké nebo trpké.